Pózdní světlo

O autorovi

Miloš Karásek je česko-slovenský umělec, v současné době střídavě žijící a tvořící na Slovensku a v Čechách.

Karásek se od počátku své tvorby zajímá o mezioborové přesahy v oblasti architektury (kterou vystudoval v Moskvě), scénografie a výtvarného umění. Jak sám tvrdí, v tvorbě jej zajímají prostory mezi hranicemi jednotlivých projevů.

Jeho práci tak reprezentují jak klasické výtvarné postupy v podobě soch (povětšinou bronzové plastiky) a maleb (nejčastěji akryly na čtvercových formátech pláten), tak i postupy konceptuální (například projekty v oblastech tradičních médií, performativních akcí, socio-artu a happeningů).

Karásek je také autorem řady publikací, literárních děl a textů, pohybujících se od scénaristiky a dramaturgie, přes konceptuální přístupy až po autorské knihy jako objekty.

Pózdní světlo

je projekt Miloše Karáska realizovaný ve zdravotnickém zařízení ADP – SANCO v Prostějově. Autor oslovil ke spolupráci tvůrce z různých uměleckých oborů a společně se zdravotníky aplikují současné umělecké postupy v rámci terapeutického procesu při léčbě seniorů a dlouhodobě nemocných. Realizace započala v roce 2015, první veřejná prezentace „Pozdní světlo l.“ byla v roce 2016. Druhá pak v září roku 2017. V současné době je v objektu ADP – SANCO rozmístěno již desítky uměleckých děl, zastupující především tvorbu Miloše Karáska, ale i dalších participujících umělců.

„Smyslem projektu „Pozdní světlo“ je napomoci dosažení tohoto cíle prostřednictvím umění. Pomoci lidem, kteří jsou odkázáni na soustavnou péči, překonat jejich nelehkou situaci.“

Dlouhodobě nemocní pacienti jsou limitováni přesně ohraničeným prostorem svého pobytu ve zdravotnickém zařízení. Naistalovány cyklus má přinést do neutrálního prostředí pomíjivé záblesky reality, cesty, která nikdy nekončí a neustále pokračuje v dalších osudech.

Projekt Pozdní světlo není uzavřený, stále se k němu hlásí další umělci. Terapeutický charakter nemá pouze výtvarné umění, ale i hudba, fotografie, literatura nebo divadlo. A pomohou-li nemocným v jejich hledání harmonie a rovnováhy, pak se splní náš cíl.

Umění má schopnost komunikace za účelem vytvoření katarzní situace, která má terapeutický charakter. Nemusí to být pouze umění výtvarné, ale může to být i hudba, literatura, fotografie nebo divadlo. Proto jsem oslovil autory z jednotlivých oblastí s prosbou o spolupráci. Nikdo z oslovených neodmítl. Projekt „pozdní světlo“ tak neustále roste. Hranice se posouvají a já věřím, že dobře míněný pokus o pomoc lidem, kteří to potřebují, bude úspěšný.